Annabelle Stephenson
Hry od Nintenda vždy patřily k oblíbeným mezi hráči všech věkových kategorií. S příchodem Nintenda Switch dosáhlo nadšení pro tyto hry nových výšin. Avšak spolu s popularitou přichází i nemalá cenovka. Mnoho hráčů, včetně mě, si všimlo, že ceny digitálních her od Nintenda jsou výrazně vyšší než ceny jejich fyzických verzí.
Jako rodič jsem nedávno stál před dilematem, když mé devítileté dcera projevila silné přání vlastnit Nintendo Switch. Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl začít jí budovat malou sbírku her. Tehdy jsem se setkal s přemrštěnými cenami digitálních her na platformě Nintenda.
Můj rodiče byli první, kteří zaregistrovali tento problém. Dokonce i moje dcera, která je oddanou fanynkou série Super Mario Bros., nemohla pochopit, proč digitální hry stojí tolik. Navzdory přitažlivosti mít hry na dosah ruky bez potřeby fyzických kopií se zdá rozdíl v cenách mezi digitálními a fyzickými verzemi neodůvodnitelný.
Pro získání dalších informací jsem se obrátil na online zdroje. Zjistil jsem, že ceny digitálních her, jako jsou Mario vs. Donkey Kong a Kirby’s Return to Dream Land Deluxe, jsou stejné nebo dokonce vyšší než ceny jejich fyzických verzí. Toto zjištění mě zanechalo v rozpacích. Proč by někdo zaplatil více za digitální verzi, která nenabízí žádnou hmatatelnou hodnotu ani možnost prodeje?
Nintendo může tvrdit, že jejich cenová strategie je zaměřena na podporu fyzických prodejců a vytváření konkurenčního trhu. Nicméně hodnota digitálních her zůstává nepřetržitá. Ve srovnání s fyzickými hrami, které lze prodat nebo sdílet, digitální hry nedosahují stejné úrovně vlastnictví.
Děti, zejména, se neustále mění ve svých zájmech. Je uklidňující vědět, že pokud se vaše dítě přestane zajímat o hru, můžete fyzickou kopii prodat. Bohužel to samé nelze říci o digitálních hrách. To vyvolává otázku, zda stojí za to platit více za méně, nebo zda je to prostě výsledek cenových strategií v herním průmyslu.
Nintendo není sám v této vlně. Mnoho společností se přesouvá k modelu založenému na pronájmu, kde hráči skutečně nevlastní hry, které si zakoupili. Microsoft například zkoumá cloudové hraní, opouštěje éru fyzického hardwaru. Výsledkem je, že hraní se přesouvá k prchavějšímu zážitku, což nemusí rezonovat s budoucími generacemi.
Jako někdo, kdo vyrůstal v éře fyzických herních modulů a disků, mám sentimentální vazbu na myšlenku sbírání a zachovávání herní historie. Obávám se, že budoucí generace nebudou mít stejnou příležitost znovu navštívit své dětské vzpomínky desítky let později, když digitální prostor bude prázdný a prchavý. Možná, že nedávné rozhodnutí Atari znovu vydat klasické herní moduly je krok správným směrem, zachovávání fyzickosti hraní pro budoucí generace.
I když to může působit tvrdohlavě a v rozporu s aktuálními technologickými trendy, doufám, že budoucí hardware od Nintenda bude vnímat ducha Atari spíše než následovat cestu společností, jako je Ubisoft. I kdyby to znamenalo oběť pohodlí a přijetí dodatečných nákladů, možnost koupit fyzické herní moduly místo elektronických souborů k pronájmu by byla vítaným kompromisem.
